VŘESOVIŠTNÍ ROSTLINY / PIERISY

Pierisy jsou zajímavé a atraktivní stálezelené rostliny, které jako rododendrony a azalky  patří do velké čeledě vřesovcovitých rostlin (Ericaceae). Ve volné přírodě pierisy rostou v lesích Východní Asie, Severní Ameriky a Kuby. Pro běžné pěstování na zahradách má největší význam druh Pieris japonica a jeho četné odrůdy.
Pierisy nabízí jsou stálezelené, ale velmi dekorativní bývají i jejich květenství. Květenství je obvykle bílé, nebo světle růžové barvy. Existuje již i několik nových odrůd, jejichž květy mají velmi výraznou, tmavě červenou barvu. Listy pierisů jsou úzké, lesklé, pevné a kožovité. Kromě čistě zelenolistých odrůd existuje celá řada kultivarů, kterých listy mají bílé nebo žluté skvrny, lemy. Mnoho odrůd v období rašení má  čerstvě vyrašené výhony světle zelenou, světle žlutou, bílou, nebo ohnivě rudou barvu. Zatímco vyzrálé výhony pierisů jsou pro naše klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou k mrazíkům velmi náchylné a velmi často namrzají, a to někdy i při teplotě mírně pod 0°C. Vyzrálé výhony snadno regenerují  a opět krásně vyraší.

Nároky pierisů jsou velmi  podobné nárokům rododendronů, i když v některých ohledech jsou pierisy trochu přizpůsobivější. Stejně jako rododendrony, i pierisy vyžadujou dostatečně humózní, vlhkou a hlavně kyselá půda. Ta však nesmí zůstávat dlouhodobě mokrá. Velkou výhodou pierisů je značná přizpůsobivost k různým světelným podmínkám. Pierisy přežijí jak v poměrně hustém stínu, tak i na přímém sluníčku. Na stinných stanovištích  pierisy vytváří zdravé listy, ale podstatně méně kvetou. Dostatek slunečního svitu je důležitý pro zakládání květů. Zároveň ale platí, že pierisy potřebují vysokou vlhkost vzduchu. Nehodí se na suchá místa, ke zpevněným plochám nebo třeba do bílého kamení.